Innovation Camp 2011 – dlouhá cesta do Dánska

Už týden trávím v malebném prostředí malého městečka Struer. V zázemí nejznámější dánské společnosti Bang & Olufsen pracujeme na vývoji nových prototypů výrobků. Innovation Camp 2011 si užíváme společně se studenty ze Zlína, ale také Portugalska, Nizozemska, Anglie, Holandska, Polska a také domácího Dánska. A jak vypadala naše cesta?

Cesta byla dlouhá…

Letiste Ruzyne

Na cestu jsme se vydali v neděli brzy ráno Pendolinem z Ostravy. Cesta utekla rychle, a jelikož dva členové naší skupiny z VŠB nás čekali v Praze, vydali jsme se na ni ve čtyřech včetně pana profesora Bilíka. V polovině cesty jsme se rozhodli zahrát si obchodní hru Puerto Rico. Jelikož ji však znal jen Jirka Skalný, tak jsme stihli do Prahy odehrát jen tři kola. Nicméně to byl příjemný začátek naší celodenní cesty. V Praze nás čekalo dlouhé čekání. Po pěti hodinách jsme se konečně dočkali našeho letu. Maličké vrtulové letadlo sice nedodávalo přílišný pocit bezpečnosti, přesto jsme se letu neobávali.

Poprvé letadlem

Letadlo

Já sám jsem letěl letadlem poprvé, takže start letadla pro mě byl nezvyklým zážitkem a zejména z prvních t tří sekund vzletu jsem byl hodně nesvůj. Další průběh letu do Kodaně byl bez problémů, stihl jsem se i trochu prospat:) Následovalo tříhodinové čekání v Kodani, které jsme si řádně zpestřili pivkem. Ono co jiného, když čistá voda stála na letišti 80 Kč. Stejným letadlem jsme pokračovali do Karupu a opoět nás čekal pohodlný let a poměrně měkké přistání. Během letu jsme si mohli prohlédnout z velké výšky krásy Dánska. Hodně nás zaujal tunel vedoucí do moře, který je mezi Švédskem a Dánskem.  I tentokrát jsem si ale při letu dovolil usnout a mí milí kamarádi mě při přistání schválně neprobudili, jelikož chtěli vidět jak budu reagovat. Probuzení tak bylo trošku šokem…

Pivečko na letišti v Kodani

První chvíle ve Strueru

Letiště v Karupu

Na malém letišti v Karupu nás již čekal taxík, který nás odvezl do Boarding School ve Strueru. Tedy na místo, které mělo být po tři týdny našim domovem. Už při cestě jsme si nemohli nevšimnout rovné, ale zároveň krásné přírodní krajiny. Zaujala nás také architektura a používání červených cihel. Největší pozornost si ale vysloužilo pro nás netypické světlo o půl desáté večer. Setmělo se až někdy před půlnocí, což pro nás bylo hodně překvapivé.

Ulička u ubytovny

Na místo určení jsme se dostali až jako poslední skupina o půl desáté. Po rychlé svačince jsme se ubytovali a vyrazili poznávat krásy Strueru. Byli jsme plní nadšení a prošli se centrem města. Došli jsme až do hezky upraveného parčíku s jezírkem a „dřevěnou posilovnou“. Cestou jsme okoštovali kvalitní Slivovici a po půlnoci zalehli do postelí…